Devět set kilometrů
Vítr skučí. Propnu špičky a otočím se zády k oknu. Zády k tomu, co je venku, zády k zimě, zády k ledové vánici. Tak nějak se od toho všeho distancuji. A tak se otáčím. Odvracím se od otevřených balkonových dveří. Smuteční promenáda a zpomalené záběry. Dramatizuju to. Ráda dramatizuju. Všechno.
Za pět dní touhle dobou jsem měla být jinde. Jinde, o takových devět set kilometrů dál, úplně a docela jinde než jsem teď. Mohla bych se točit na špičkách a věděla bych, že to někoho zajímá. A tak bych se točila a protáčela a hrála divadlo, které by konečně mělo i diváka, opravdového, ne jen naději či rozmazanou touhu, že snad někdo existuje. Existoval by doopravdy. Můj skrývaný a potlačovaný exhibicionismus by byl ukojen.
Dýchala bych mořský vzduch, noční vánek by mi hladil tvář a do očí by mě šlehala sublimovaná sůl. Hvězdy by byly blíž a měsíc by byl zlatý. Tančila bych na nebi ve svých rudých šatech s krajkou a v lodičkách s těmi obrovskými podpatky. V těch, ve kterých jsem o dvanáct centimetrů vyšší. Které mi darují alespoň těch sto sedmdesát pět.
A mléčná dráha by vedla kolem tisíce oceánů. Husí kůže by mě pokryla od shora dolů a mráz by mě pomaloval bílými kvítky. V uších by mi zpívalo Severní moře a on by mi šeptal horkým dechem, že to tak může zůstat napořád. Šeptal by mi to celé dny i noci a šeptal by mi to i toho rána, kdy by mě strčil do vlaku a poslal zpátky. Zase o několik set kilometrů blíž. Obalenou do sladkých slov, tak křehkých jako porcelán. Při sebemenším pohybu by se všechno zřítilo a rozbilo na kusy.
Vlak by se řítil šílenou rychlostí, někdy teď, za osm dní a několik hodin. Těch devět set kilometrů by pomalu ubývalo. Narazila bych na tvrdou nekompromisnost a vrátila bych se s rozbitým nosem. Domů. Ale pro slzy bych neviděla a neslyšela.
Plakala bych několik dní a nocí. Možná stejně anebo víc než tehdy, kdy jsme se viděli poprvé, a já tak nějak podvědomě tušila, že i naposled. I když jsem si to nechtěla přiznat, protože to už je prostě rysem sebezáchovy. Anebo rysem mým. Tvrdohlavě jsem si ho přála za každou cenu, a když mi byl skoro na dosah, zjistila jsem, že toho nejsem schopna.
Všechno se to nějak smrsklo a já zjistila, že asi nedokážu čekat půl roku na nejistou budoucnost a vídání se jednou za měsíc. Při troše štěstí. Šaty hážu z okna, podpatky se zapichují do provlhlé země. Přes slzy nevidím, ale vím, že je to dobré. Ještě nejsou hořké od slibů. Planých a falešných jako jinovatka, která se snaží napodobit první vločky. A vím, že by přišly, vím a vím.
A tak budu za pět dní touhle dobou doma. Budu sama, budu se točit na špičkách. Nepojedu devět set kilometrů, protože jsem si uvědomila, že dokážu žít i bez toho. Ale po těch devíti stovkách už bych to možná nedokázala.
Někdy musíme zavřít sami před sebou obě dvě oči, abychom byli alespoň natolik počestní, aby se s tím dalo žít. Vím, že i on měl jistě nějaký důvod. Jen ho ještě nevidím. Je brzy.
Vím, že najdeš jinou s rudou rtěnkou a šaty. Promiň. Můj domov je tady.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (13)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (12)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (11)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (10)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Kristýna Klímová
Podává se Shepherd´s Pie (9)
Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Situace na frontě se zhoršuje, řekl šéf ukrajinské armády. Rusko postoupilo
Sledujeme online Operační i strategická situace ukrajinských vojsk na frontě se má sklon zhoršovat. Velitel...
Sokoly povede dosavadní místostarosta Martin Chlumský, rozhodl výbor
Do čela České obce sokolské (ČOS) zvolil výbor Sokola podle očekávání dosavadního prvního...
Triumf českých středoškoláků. Zvítězili v soutěži NASA s návrhem dálkové opravy družic
Pětice českých středoškoláků uspěla ve finále prestižní mezinárodní soutěže Conrad Challenge v...
Praktický i pro zábavu. Americká firma nabízí robopsa s plamenometem
Americká firma Throwflame poprvé zveřejnila cenovku za svého robotického psa, který má na sobě...
Prodej zemědělské půdy - Vlhlavy, Sedlec
Sedlec - Vlhlavy, okres České Budějovice
2 100 000 Kč
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1273x
Ke své nelibosti jsem si uvědomila, že jsem již zřejmě ztratila onu schopnost vymýšlet příběhy. Ten poslední se jmenoval Veverka Terka a napsala jsem ho, když mi bylo osm. Teď je mi dvacet a příběhy si tedy vymýšlet nebudu, nýbrž psát o těch, které prožívám.
Mimo jiné budou hlavně z Irska, ze kterého jsem se vrátila po sedmi měsících a z Anglie, do které se chystám za dva týdny. Snad také o tom, kam mě vítr zavane příště.