Jako směs deště a lučního prachu

Přes květy levandule a

meduňkový žal

srdcem lpím

na mracích

co pijou

nebe

Strávím na balkóně

celý mládí, ale

neucítím nic, než

jen kouř z cigaret

dávno

do stěn

vpitých

Bloudím lesem, ale

všechny jahody už jsou

otrhaný

a já jsem ztracená

protože devět měsíčků

mě považuje za

břídila

Má postel bude způli prázdná

část těla jsem snad

zapomněla

v loterii

Nemám peníze a jsem

tak nějak

unavená

Ale nebudu se pro ni už vracet

A nebudu se tu jámu

snažit zaplnit

I když je to pocit

vypadlýho zubu

pořád

prohledávám

 to místo

Jako zbloudilej pes

kroužím kolem

Ale možná jsem nakonec ráda

že jsem tam

kde jsem

Protože vím, jak chutná to

 vypitý nebe